Jste rodič a chcete se vydat cestou respektující výchovy? Často však narážíte na komentáře typu: „Bude ti za chvilku skákat po hlavě.“, „To je teda výchova, když nedostane na zadek, aby věděl že má poslechnout“. „Takhle ho na život nepřipravíš, když si bude dělat co chce!“
V tomto článku si povíme jaký je rozdíl mezi respektující a volnou výchovou. Tyto dva výchovné styly si lidé často pletou. A tak po přečtení článku budete mít i argumenty do budoucna, až tyto „námitky“, například od rodinných příslušníku, opět uslyšíte.
Nejdříve si pojďte říci něco o již zmiňovaných stylech výchovy. Celkem jsou 4, a to:
- autoritativní
- bezstarostný
- volný
- podporující (tzv. respektující výchova)
Každý si asi dokážeme představit jak daný styl. výchovy vypadá. V každém z nich jde o jiný poměr průjevů lásky a dodržování pravidel.
Pojďme se tedy podívat proč si lidé pletou styl volný a podporující.
Styl volný si představíme tak , že dětem vše dovolíte a nejsou nastaveny žádné hranice. Večerka v 11, zmrzlina ke snídani každý den, neplnění domácích úkolu atd. Když udělají něco špatného, nebo se jim něco zlého stane, jen je chlácholíme. Dítě se tak vlastně nic nenaučí.
Kdežto respektující výchova, dává též dítěti svobodu a možnost vlastního rozhodování, ale v rámci předem nastavených hranic, co je v pořádku a co už ne. S rodiči se dá diskutovat a také od dětí očekávají jistou zodpovědnost. Tak, jak respektující rodič projevuje lásku, tak také vyžaduje dodržování pravidel.
Pojďme si tedy říct přesné argumenty, až Vám babička, dědeček, teta nebo někdo cizí řekne…..(doplňte si to své)
- „Mezi volnou a respektující výchovou je rozdíl. My dodržujeme nastavený pravidla, která vyhovují nám a dávají nám smysl.“
- „To, že má dítě možnost diskutovat a argumentovat ho na život připraví mnohem více, než to, že má slepě poslouchat.“
- „Respektující výchova je o tom, že se respektujeme navzájem. Jak mohu chtít aby mě dítě respektovalo, když já nebudu respektovat jeho,“
- „Naše výchova je o tom, že se k němu chovám tak, jak chci aby se on choval k nám i k ostatním.“
- „Studie prokázaly, že děti které jsou takto vychovávány mají lepší motivaci, sebekontrolu, snahu pomáhat a zapojovat se.“
- „Tím, že mu dám na zadek ho přece nenaučím XY, ale akorát to, že dosáhne svého jen hrubou silou.“
- „Ano, také si myslím, že hranice jsou ve výchově důležité. Stejně jako to jakým způsobem se nastavují.“
Dejte mi to do komentářů vědět zda Vám některá z těchto vět pomohla případně jakou jste si vymysleli svoji, ať se mohou inspirovat i ostatní.
Toto téma a to jak hranice nastavit také probíráme na seminářích o rozvoji emoční inteligence.